"Áh, co to?!" sykl jsem podrážděně, když přede spadl tlustý trám z klenby. Celý můj dům byl plný šedého kouře a já sotva viděl na krok. Oči mě nesnesitelně pálily a dělalo mi potíže v klidu dýchat. Točila se mi hlava jako po několika sklenicích piva. Cesta ke dveřím byla zavalená hořících dřevem. Musel jsem utéci oknem.
Konečně jsem se dostal ven, ale zhrozil jsem se nad pohledem, který se mi naskytl. Celá vesnice se ocitla v jasně žlutooranžových plamenech. Okolím prostupoval štiplavý dým. Lidé propadli panice. Pobíhali v ulicích a neustále křičeli. V tom všem hluku jsem zaslechl dětský pláč a štěkot psů. Zmatek nad zmatek. 'Co se to stalo?! zděsil jsem se, 'Musel to někdo udělat schválně! Nebo to byla jen náhoda? Nevím, která z odpovědí by mne rozzuřila víc, jestli pomyšlení na to, kolik nenávisti v člověku muselo být, že zapálil celý náš domov, nebo že nějaký nešťastník zavinil tuhle spoušť?!'
Uviděl jsem své sousedy, nesoucí kýble vody, kterými se pokoušeli uhasit požár. Rozhodl jsem se k nim přidat, ale cestu mi zkřížil splašený kůň. Leknutím jsem vyjekl, když v tom se kůň vzepjal na zadních a kopl mě kopytem do hlavy a ramene. Upadl jsem na zem a tělem mi pulzovala otřesná bolest. Pálily mě oči, štípaly, svědily! Zamrkal jsem a rozhlédl se kolem. Viděl jsem jen rozmazané obrysy. Pak mne obklopila tma.
Po 20 letech....
"Ahój dedešků!" přivítaly mne známé hlasy dvou malých dětí. Objaly mě něčí drobné ruce. "Ahoj prťata moje." usmál jsem se a pohladil je po jemných vlasech.
Rukou jsem se opíral o vyřezávanou hůl. Na hlavě mi zbylo pár zašedivělých vlasů. Přes oči jsem měl ovázaný šátek.
Vstoupil jsem do již opraveného domu, kde bydlel můj přítel se svou ženou a dvěma dětmi. Pozdravil jsem se s nimi a posadil se do houpacího křesla v rohu místnosti. Seděl jsem tam rád, protože je to místo blízko okna. Mohl jsem tak poslouchat, co se děje venku. Děti si přisunuly stoličky ke mně. "Žachraj nám něšo dedešků. Pchoším! Pchoším." Někdo mi podal do klína loutnu. Vzal jsem si ji, a začal hrát jednu ze svých skladeb. Nikdy jsem neuměl hrát na nějaký hudební nástroj, ale od té doby, co jsem oslepl, jsem se naučil mnoha věcem. Například naslouchat. Lidem i mě samotnému to pomáhá. Navíc, když kolem sebe máte dobré lidi a přátelé, život je hned o něco snadnější. Často zpívám nebo skládám. Básničky i písně. Je úžasné poslouchat! Hudbu, přírodu, zvířata. Až teď si to uvědomuji, jak je to krásné...
pěkné..a jak je to dál???
OdpovědětVymazat