Legenda o zemi bez hranic

Země, plná prazvláštních tvorů.
Od nejmenších víl, až po říši obrů.
Někteří pomohou, jinací ne.
Setkání s nimi vás však nemine.  
Chovejte úctu ke každému zvířeti,
tak jako k novorozenému dítěti.


Země, kde se hory mraků dotykají
a tisíce řek krajinou protékají.
Strmé skály a zelená údolí,
nikde jinde to tak krásně nevoní.
Široké louky a mohutné lesy,
Ta země je daleko, tam, nikde, kdesi.

Slunce zemi zlatou barvou maluje,
a na konci dne přes obzor zapluje.
Zástupy nádherných hvězd celou oblohu pokryjí,
spolu s Měsícem všechno na zemi stříbrně zalijí.

A tak dokolečka se to střídá,
přichází však doba jiná.
Koruny stromů začnou se zbarvovat,
Vítr s deštěm se sejdou,
listí i květin budou nás zbavovat,
pak ale zas odejdou.

Ve vzduchu visí 
chladná to vůně.
Zelená mizí,
zamrzají tůně.
Z oblohy vločky snášejí se,
krajina v bílou promění se.

A až nastane ta správná doba,
teplo a květiny tu budou znova.
Tohle všechno dokola se točí.
Tak zklidni dech, a zavři své oči.