Strážce země

Už přichází... Jeho horký těžký dech se přibližuje, stejně tak jako jeho dunivé kroky, otřásající  zemí. Vzduchem se nese štiplavý dým, který mu vyplouvá z nozder. Jeho čtyři silné nohy za sebou zanechávají velké stopy. Majestátní křídla má prozatím složené, ale stále připravené, bude-li třeba je použít. Jeho dlouhý ocas těká ze strany na stranu. Celé tělo je chráněno pevnými šupinami, třpytící se fialovou barvou. Z hlavy mu trčí několik špičatých ostnů a zpod tlamy mu vyčuhují dva mléčné zoubky. Možná ještě nedosahuje vysokých věků, ale mládí mu poskytuje sílu, odvahu a hbitost. Je vázán k této zemi věčným poutem. Vždy ji bude chránit. Vždy je připraven splnit svůj úkol. Jeho zlatavé oči střeží zemi před nečistými bytostmi, před nekalými úmysly, zmanipulovanou myslí a hořkým srdcem. Nikdy nepolevuje a svou zemi bude bránit celým svým tělem, myslí i duší. Máte-li čisté svědomí a mysl, a plamen lásky ve vás neuhasl, nemáte se čeho bát.

Legenda o zemi bez hranic

Země, plná prazvláštních tvorů.
Od nejmenších víl, až po říši obrů.
Někteří pomohou, jinací ne.
Setkání s nimi vás však nemine.  
Chovejte úctu ke každému zvířeti,
tak jako k novorozenému dítěti.


Země, kde se hory mraků dotykají
a tisíce řek krajinou protékají.
Strmé skály a zelená údolí,
nikde jinde to tak krásně nevoní.
Široké louky a mohutné lesy,
Ta země je daleko, tam, nikde, kdesi.

Slunce zemi zlatou barvou maluje,
a na konci dne přes obzor zapluje.
Zástupy nádherných hvězd celou oblohu pokryjí,
spolu s Měsícem všechno na zemi stříbrně zalijí.

A tak dokolečka se to střídá,
přichází však doba jiná.
Koruny stromů začnou se zbarvovat,
Vítr s deštěm se sejdou,
listí i květin budou nás zbavovat,
pak ale zas odejdou.

Ve vzduchu visí 
chladná to vůně.
Zelená mizí,
zamrzají tůně.
Z oblohy vločky snášejí se,
krajina v bílou promění se.

A až nastane ta správná doba,
teplo a květiny tu budou znova.
Tohle všechno dokola se točí.
Tak zklidni dech, a zavři své oči.

Magický svět 36

Pro tento svět není jméno. Pozná se, podle vnitřního pocitu. (Podobně jako kdyby jste neznali název ovoce, třeba jahod, ale věděli byste, jak chutná, voní, jak vypadá.....). Proto jej budu oslovovat Magický svět 36 (M.S.36). Přece jenom se podobá našemu světu, ale nachází se na jiné hladině vnímání.

Tajemná země plná naděje a přání, záhad a magie, hudby a barev. Je to země, plná života a lásky.

Kdykoli do ní můžeš vstoupit a zase se vrátit. Je to jen na tobě. Ale pozor, nikdy nevíš, na co natrefíš! V tomhle světě neexistuje čas a tvou nejsilnější zbraní je tvá mysl.

Ocitneš-li se v tomto světě, tvé smysly se značně zpestří. Hladina tvého vnímání se prohloubí. Uvidíš skvěle i do dálky a také za tmy. Barvy se zvýrazní a přibydou nové neobvyklé odstíny. I tvůj sluch se změní. Budeš moci slyšet, co se nese vzduchem, šeptání rostlin. Budeš rozumět zvířatům. Ovládneš telepatii a dokážeš komunikovat na míle daleko. Pochopíš, co ti chceš říci příroda kolem tebe. Co potřebuje, co ji tíží a co jí udělá radost. Budeš moct mluvit s kameny, vodou, ohněm i vzduchem. Tvá intuice se rozšíří. Spatříš auru a energii, proudící prostorem. 

Jsi-li v Magickém světě 36, nepotřebuješ jíst, pít ani odpočívat. Ovšem pokud chceš. Všechnu svou energii získáváš ze světla. Z nekonečného světelného zdroje. Kdykoliv se na něj můžeš napojit.  

Tvé tělo se vzápětí stane zcela zdravým a čistým. Ztvárníš si ho do jakékoli podoby, kterou si umaneš. Přeješ-li si mít dlouhé vlasy, budeš je mít, toužíš-li být některým zvířetem, přeměníš se v něj. 

Buď vítán, příteli

Začátek bývá často těžký...Občas se ztrácím v reálném světě a nerozeznám sen od skutečnosti. 
Fantazie je nekonečná. Někdy nás pobaví nebo pomůže, ale stane s i to, že nám  leze na nervy. Může to zavinit i strach. Ale strach a obavy nám často brání v dobrých věcech a rozvíjení se. Ovšem vše má v životě své místo a nic nevzniklo pouhou náhodou. Ráda se řídím těmito citáty:
Životy nás všech jsou propletené jako pavučina.
Každý máme svůj příběh.
Vždy je naděje.
Všechny špatné okamžiky jednou pominou.
Nic není nemožné.
Zdání klame, ale někdy je intuice lepší.
I prázdná stránka má své kouzlo.
Náhody neexistují


Častokrát už jsem si vzala do ruky tužku, pastelku, cokoli, přiložila na papír a začala kreslit. Nevěděla jsem co, ani jsem při tom na nic nemyslela. Ruka klouzala různými směry sem a tam, jak se jí zlíbilo. Pro mě je to uklidňující a připadám mi to příjemně nezávislé. Nemusím se obtěžovat s dokonalostí či přesným tvarem nebo barvou. Prostě "čmárám a čmárám", dokud mě to nepřestane bavit. Vtip je v tom, že mi z toho téměř vždy vznikne něco zvláštního a celkem pěkného.
Tady jsou dva  obrázky ve stejném stylu: